Jsem princeznou v pohádce, co přišel si pro ni její vyvolený. Jsem princeznou v příběhu bez konce, nebo s ním? Procházím se zahradou, mezi kvetoucími liliemi, procházím se a doufám, že princ svůj úkol splní. A protože jsem trochu marnivá, mít houpací křeslo je můj sen a můj první úkol pro prince. Co princů už pohořelo a se sklopenou hanbou zmizelo někde v dáli. Co stromů padlo, avšak nesplnili mé přání. Mým druhým přáním, to jasné je, královské křeslo, pro budoucího vladaře. Třetím přáním je pouhá kolébka, kde budeme spolu houpat našeho synáčka.

A jak to dopadlo?

Mnoho princů bez úspěchu, se sklopenou hlavou, maže domů. Potom jeden, docela obyčejný chudý truhlář, přišel otce mého požádat o mou ctěnou ručku. Vyslovuji své první přání, než li ho dopovím, je splněno. I trůn pro budoucího krále tu stojí majestátně a vedle něho něžně se pohupuje kolébka krásná pro princátko. Může být svatba, protože tento nábytek z masivu je splněním mých přání.