O tom, že Češi jsou národem pejskařů, není sporu. Prakticky každá domácnost má alespoň jednoho psa, mnohdy však více. A to i přesto, že poplatky za ně neustále rostou. Jistě, dá se to pochopit, avšak není sporu, že řada majitelů by psa mít neměla. A často to začíná http://www.belohradzacina.cz/ již nevhodným výběrem plemene.

Je faktem, že i chov psů, respektive plemena, podléhají módě. Stačí si jen vzpomenout na boom například dalmatinů, případně sibiřských husky. V současné době jsou stále častěji k vidění asijská plemena, jako například akita inu štěňata kenichiai.com. Je pak otázkou, zda je tento trend skutečně příznivý, a zda jsou právě akity vhodným společníkem do domácnosti.

V první řadě je potřeba vědět, že akity patří ke středně velkým plemenům, s kohoutkovou výškou okolo 50 cm. Potřebuje tedy dostatek prostoru. Nehodí se tedy do malého bytu, alespoň tedy pokud nebudeme trávit většinu času na procházkách. A to je pro běžného člověka, který tráví většinu dne v práci, prakticky nemožné. Je tedy potřeba uvážit naše možnosti.

Dále zde máme otázku povahy a temperamentu. Ačkoliv samozřejmě mnoho závisí na výchově, nelze popřít, že každé plemeno má i své vrozené sklony – například u kolie můžeme spíše očekávat, že bude shánět například domácí zvířata dohromady, zatímco u chrta lze zase očekávat pronásledování a lovení drobných živočichů.

Pokud jde o již zmíněnou akitu, tak musíme počítat se samostatností a určitou tvrdohlavostí. Byla totiž po staletí šlechtěna k samostatnému uvažování a rozhodování při lovu. To také znamená, že bude mít i poměrně silný lovecký instinkt, který se může projevovat lovením drobných živočichů.

Také se často příliš nemusí s ostatními psy, a rády si chrání svůj postoj. Nejsou tedy příliš vhodné k dětem, které se s pejskem budou chtít téměř neustále mazlit. V takovém případě počítejte s tím, že si akita bude bránit své hranice, a to po svém. Je tedy lepší předcházet problémům, než je později řešit.